Vichodoslovenske združeňe |
činnojsc
ľ u d z e.
f e n o m e n i.
v a l a l i
kňihkupectva
kontakt + stanovi
Josef Emanuel Jankovec | _ |
I on se věnoval učitelství jako jeho otec. Největší část svého učitelského života strávil na Kladensku, kde byl též řídícím učitelem, ředitelem kůru děkanského chrámu, sbormistrem několika pěveckých spolků. a vynikajícím hudebním pedagogem. Účastnil se též veřejného života a pracoval v sociální péči o mládež. Po celý život se věnoval studiu a sbírání lidových písní. Když v roku 1926 odešel do výslužby, odebral se ke své dceři Ludmile Šalounové, choti ředitele gymnasia Josofa Šalouna, do Michalovců, kde se sbírání a zapisování lidových písní věnoval už cele. Zapsal desítky písní kraje piešťanského a vytvořil sbírku původních zápisů 1700 slovenských lidových písní zpívaných na Zemplínsku v přesném záznamu melodickém i slovním. Sbírku doprovodil obšírnou studií a celé toto skvělé dílo slovenskému výboru Státního ústavu pro lidovou píseň. Se svým zetěm a dcerou odešel Josef Emanuel Jankovec roku 1936 do Jilemnice a roku 1939 do Nové Paky. Za tohoto pobytu vytvořil sbírku několika set písní a koled podkrkonošských. Bedlivou studijní péči věnoval písni kramářské a špalíčkové a pomohl obšírným objevitelským studiem stanoviti nápěv máchovské písně "Vale, lásko ošemetná", kterou Mácha naznačil jako motto své povídky "Marianka" Jankovcova dcera Ludmila Šalounová je význačnou sběratelkou máchovských památek. Hudební skladatel Josef Bartoš, rodák novopacký, komponoval svou druhou dvoudílnou sbírku písní "Z rodného kraje" na písně a koledy ze zápisů Jankovcových, pražský nakladatel Antonín Plechatý vydal pak přetisku krásného rukopisu sběratelova knižně 50 záznamů s vědeckým komentářem jako "Podkrkonošské písně". Mohutnou a krásnou práci ocenili vděčně univ. profesor dr. Dobroslav Orel, dr. V. Vážný. a sám skladatel Vítězslav Novák.
(zdroj: Dějiny městečka Kolince, díl VI, Hudební život v Kolinci, František Mára, 1996, upravil Jan Vích, 2007 (online))
V Lastomire